Vstupujete na stránky obsahující informace, které jsou určeny lékařům oprávněným předepisovat
humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in
vitro (dále jen „zdravotnický odborník“), a nikoliv široké (laické) veřejnosti či jiným skupinám
odborníků.
Kliknutím na odkaz „Potvrzuji, že jsem lékařem“ prohlašujete, že:
-
jste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky, zdravotnické
prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro;
-
berete na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny široké (laické)
veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům podle předchozí definice, a to se všemi riziky a důsledky z
toho plynoucími pro širokou (laickou) veřejnost.
Pro případ, že nejste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky,
zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, pak kliknutím na odkaz „Potvrzuji,
že jsem lékařem“ potvrzujete, že jste seznámen s riziky, kterým se vystavujete v důsledku možného chybného
vyhodnocení informací, které jsou určeny odborníkům-lékařům, přičemž tato rizika zcela akceptujete. Tato
rizika zahrnují zejména možnost chybného vyhodnocení (interpretace) informací dále uvedených, chybného
posouzení vlastního zdravotního stavu, či možnost vzniku mylné preference ve vztahu k určitému humánnímu
léčivému přípravku, zdravotnickému prostředku nebo diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro,
neboť o vhodnosti případné léčby určitým humánním léčivým přípravkem, jehož výdej je vázán na lékařský
předpis, nebo určitých typů zdravotnických prostředků (resp. diagnostických zdravotnických prostředků in
vitro),
rozhoduje vždy lékař po posouzení zdravotního stavu pacienta. Vhodnost užití humánního léčivého přípravku,
jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nebo zdravotnických prostředků (resp. diagnostických
zdravotnických
prostředků in vitro) je vhodné předem zkonzultovat s lékařem či lékárníkem.
Reakce: 2
Jelikož se říká, že v terénu je až 80% sekundárních polyglobulií, obecně postup: anamnéza (heredita?, CHOCHBP, kard. insuf., léky, spánková apnoe, atd.), oxygenace (oxymetr), hlad. epo-. Biopsie není na škodu, vyloučí klasickou MPN. V ÚHKT děláme NGS vlastním panelem na MPN vč. polycytémie (vč. genů mutovaných v oxygen-sensing pathway, Epo a Epo-R, HbA a HbB), ale lze udělat vyš. vzhledem k nákladům a četnosti pac. zatím jen u vybraných - spíš. mladých, s vyšším Hkt, vždy po domluvě se mnou. Ze znění otázky mám pocit, že tazatel má na mě telefon, nechť se ozve. Hereditární postižení není vzácné, našli jsme např. řadu alternativních mutací v JAK2 (ty jistě převažují nad mut. v exonu 12).
Ther. u idiopatických erytrocytóz: sporná, dělám venepunkce vždy, je-li Hkt nad 55, u pac. s dalšími riziky se snažím držet Hkt k 50, + aspirin, není-li kontraindikace.
Otázkou je, co byla ta všechna možná vyšetření. Klíčové je zda pacienti nejsou hypoxičtí a jaká je hladina erytropoetinu. Příčinou vzácnějších polyglobulií mohou být plicní AV zkraty, ektopická produkce erytropoetinu, nebo varianta hemoglobinu se zvýšenou afinitou ke kyslíku. Na našem pracovišti je možné nechat vyšetřit objem cirkulující erytrocytární masy a tím potvrdit nebo vyloučit absolutní erytrocytózu nebo vyšetřit gen pro erytropoetinový receptor na mutace způsobující polyglobulii. Vše po předešlé domluvě. Co se týče venepunkcí u tohoto typu polycytémií jsou na to různé názory, já se spíše přikláním k jejich provádění, zejména u starších nebo komorbidních pacientů.