Vstupujete na stránky obsahující informace, které jsou určeny lékařům oprávněným předepisovat
humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in
vitro (dále jen „zdravotnický odborník“), a nikoliv široké (laické) veřejnosti či jiným skupinám
odborníků.
Kliknutím na odkaz „Potvrzuji, že jsem lékařem“ prohlašujete, že:
-
jste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky, zdravotnické
prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro;
-
berete na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny široké (laické)
veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům podle předchozí definice, a to se všemi riziky a důsledky z
toho plynoucími pro širokou (laickou) veřejnost.
Pro případ, že nejste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky,
zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, pak kliknutím na odkaz „Potvrzuji,
že jsem lékařem“ potvrzujete, že jste seznámen s riziky, kterým se vystavujete v důsledku možného chybného
vyhodnocení informací, které jsou určeny odborníkům-lékařům, přičemž tato rizika zcela akceptujete. Tato
rizika zahrnují zejména možnost chybného vyhodnocení (interpretace) informací dále uvedených, chybného
posouzení vlastního zdravotního stavu, či možnost vzniku mylné preference ve vztahu k určitému humánnímu
léčivému přípravku, zdravotnickému prostředku nebo diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro,
neboť o vhodnosti případné léčby určitým humánním léčivým přípravkem, jehož výdej je vázán na lékařský
předpis, nebo určitých typů zdravotnických prostředků (resp. diagnostických zdravotnických prostředků in
vitro),
rozhoduje vždy lékař po posouzení zdravotního stavu pacienta. Vhodnost užití humánního léčivého přípravku,
jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nebo zdravotnických prostředků (resp. diagnostických
zdravotnických
prostředků in vitro) je vhodné předem zkonzultovat s lékařem či lékárníkem.
Reakce: 2
Alogenní transplantace v takto vysokém relapsu a v progresi onemocnění má jen minimální šanci na úspěch. Procedura samotná je u pac. s myelomem spjata s vysokým rizikem komplikací, i přesto, že se efekt aloT může dostavit (zejm. díky zvyklé přípravě FluMel), tak obvykle trvá jen krátkou dobu. V součtu komplikací a nízké účinnosti je obvykle kvalita života pacienta velmi kompromitovaná. Pokud by již byla provedena, je třeba ji vnímat jako možnou další linii léčby, kurativní potenciál v této fázi onemocnění nevidím.
Alogenní transplantace u MM se používá velmi omezeně a všechna doporučení se shodují, že pokud se má provést, tak jen v úvodních fázích choroby (nejčastěji v rámci 1.linie) u nemocných s velmi vysokým rizikem. V případě relabujících pacientů je spojena s vysokou mortalitou, vysokým rizikem časných relapsů i krátkou dobou remise i celkového přežití. Podle velkých analýz je riziko časného úmrtí (at již tranplant - related nebo pro relaps) kolem 50% (v některých analýzách až 90%). Použití takového postupu je srovnatelné s výsledky (předpokládanými) menších neurochirurgických zákroků v době kolegy Sinuheta. I když stejně jako tehdy může malému procentu nemocných pomoci, ve 21. století indikovat postup, kterým odsoudíme hned v počátku nejméně polovinu pacientů k rychlému úmrtí je neakceptovatelný.