Vstupujete na stránky obsahující informace, které jsou určeny lékařům oprávněným předepisovat
humánní léčivé přípravky, zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in
vitro (dále jen „zdravotnický odborník“), a nikoliv široké (laické) veřejnosti či jiným skupinám
odborníků.
Kliknutím na odkaz „Potvrzuji, že jsem lékařem“ prohlašujete, že:
-
jste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky, zdravotnické
prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro;
-
berete na vědomí, že informace obsažené dále na těchto stránkách nejsou určeny široké (laické)
veřejnosti, nýbrž zdravotnickým odborníkům podle předchozí definice, a to se všemi riziky a důsledky z
toho plynoucími pro širokou (laickou) veřejnost.
Pro případ, že nejste zdravotnickým odborníkem – lékařem oprávněným předepisovat humánní léčivé přípravky,
zdravotnické prostředky a diagnostické zdravotnické prostředky in vitro, pak kliknutím na odkaz „Potvrzuji,
že jsem lékařem“ potvrzujete, že jste seznámen s riziky, kterým se vystavujete v důsledku možného chybného
vyhodnocení informací, které jsou určeny odborníkům-lékařům, přičemž tato rizika zcela akceptujete. Tato
rizika zahrnují zejména možnost chybného vyhodnocení (interpretace) informací dále uvedených, chybného
posouzení vlastního zdravotního stavu, či možnost vzniku mylné preference ve vztahu k určitému humánnímu
léčivému přípravku, zdravotnickému prostředku nebo diagnostickému zdravotnickému prostředku in vitro,
neboť o vhodnosti případné léčby určitým humánním léčivým přípravkem, jehož výdej je vázán na lékařský
předpis, nebo určitých typů zdravotnických prostředků (resp. diagnostických zdravotnických prostředků in
vitro),
rozhoduje vždy lékař po posouzení zdravotního stavu pacienta. Vhodnost užití humánního léčivého přípravku,
jehož výdej není vázán na lékařský předpis, nebo zdravotnických prostředků (resp. diagnostických
zdravotnických
prostředků in vitro) je vhodné předem zkonzultovat s lékařem či lékárníkem.
Důležité je, zda jde o neutropenii nebo trombocytopenii. V případě neutropenie není vždy nutné léčbu přerušovat nebo snižovat dávku, ale stačí podat růstové faktory - často stačí jednorázově 48 MU. V případě poklesu trombocytů nezbývá než léčbu přerušit. Hematologická toxicita je častá zejména u starších osob s komorbiditou, u nichž je racionální také snížit dávku nebo lék podávat jen některé dny v týdnu. Maximální snížení dávky, které má ještě smysl z hlediska farmakokinetiky je na 200mg denně. Pauzy v léčbě je pak racionální zařazovat při dodržení standardní denní dávky 400mg. Podle stupně toxicity a délky jejího trvání je pak možné podávat imatinib obden, nebo 2-3 dny v týdnu. Lze takto léčbu významně individualizovat. Obecně je lepší zpočátku dávku a počet dní s lékem snížit víc a postupně se vracet k normálnímu dávkování. Současně je nezbytné kontrolovat pacienta a jeho krevní obraz minimálně jednou týdně. Po postupném obnovení zdravé krvetvorby by hematologická toxicita měla odeznít během prvních 3-6 měsíců léčby. Pokud k tomu nedojde, je potřeba ověřit odpověď na léčbu, vyloučit mutace v ABL kinázové doméně a také souběžnou MDS - provést tedy kontrolní odběr kostní dřeně s cytogenetickým vyšetřením. Výjimečně je hematologická toxicita protrahovaná a vyžaduje prolongované podávání G-CSF nebo dlouhodobou redukci dávky. Bývá to problém starších osob, u nichž se pak musíme spokojit se suboptimální odpovědí na léčbu výměnou za její bezpečnost. U mladších je nezbytné vyloučit další faktory (jako dřeňovou fibrózu) a v případě kombinace cytopenie a horší odpovědi na léčbu zvažovat všechny alternativy včetně transplantace.