Pacient nechce přijmout zprávu o nepříznivém vývoji

- nutno s pacientem postupovat krok za krokem
- dle mych zkusenosti je vhodne pacientovi sice sdelit "zpravu o nepriznivem vyvoji" ale stale ji neopakovat a netrvat na tom, ze ji "musi prijmout"
- nabídnout pacientovi nejen "zprávu" ale i nějaké řešení - byt by to byl plán X
- do dokumentace doporučuji zapsat, jak byl pacient informovan
- nabídnout pacientovi konzultaci paliativního tymu, je-li k dispozici, ev konzultaci u nějakého kolegy
- soustředit se na problémy, které jsou pro pacienta důležité v současné chvíli prakticky - řešit konkrétní obtíže atd
- běh na dlouhou trať

zpráva o nepříznivém vývoji vzbudí vždy emoční reakci, někdy silnou.
1. POZOR: není účinné používat racionální argumentaci, opakovaně vysvětlovat - nebude vůbec fungovat, (podobně jako racionální argument nefunguje v emočně vypjatých situacích v osobních vztazích)
2. doporučuji strategii explorativně empatickou - A-N-P ve třech postupných krocích
A - acknowledge: "rozumím, že je pro vás těžké slyšet tuhle zprávu"
"vidím, že to, co jsem řekla, je pro vás zklamání/překvapení/že jste to nečekal"
"když o tom teď spolu mluvíme, tak si uvědomuji, že zpráva o progresi přišla dřív, než jsme oba doufali"

.......................nechat pacienta vstřebat, ev. použít postupně všechny tři možnosti, pokud jsou emoce silné......................

N - normalize. "řada pacientů, kteří jsou v podobné situaci, to vnímá podobně"
"je zcela v pořádku, že se teď cítíte zklamaný, smutný, zaskočený"

........................nechat pacienta vnímat, že v podobné situaci není sám, je obvyklá......................................................

P- partner "mohli bychom se na to společně podívat?"
"můžete mi o tom říct více?"
" co vám teď jde hlavou?"

Pacient má právo informace o svém zdravotním stavu odmítnout a nevyslechnout je. Před sdělením závažných zpráv je dobré se pacienta zeptat jakým způsobem, jak podrobně a za čí přítomnosti by důležité zprávy rád vyslechl. Nechce-li zprávu o nepříznivém vývoji a potažmo prognóze pacient znát, potom je nutné to respektovat.

Snažit se vnutit pacientovi informace, které nechce je nefunkční strategie, která:
1. s naším problémem, že bychom (sami kvůli sobě) raději vedli otevřenou komunikaci nepomůže
2. pravděpodobně povede k tomu, že v očích pacienta vypadneme z aliance pomáhajících, přestaneme "být na jeho straně", možná se s námi už nebude chtít vůbec bavit
(mnohokrát jsem si tuhle slepou komunikační uličku vyzkoušel)

Jen málokdy nemůžeme pacienta dobře léčit nebo se o něj jinak starat jen proto, že odmítá znát prognostické informace a nepříznivý vývoj choroby. Ale výjimečně taková situace může nastat (nutný výkon související s progresí nemoci, překlad na jiné pracoviště, potřeba zajištění větší domácí podpory pro očekávatelný propad performance statu). Potom je vhodné použít jednu ze dvou možností:
1. vyjednat s pacientem pětiminutovku na praktické věci - i bez prognostického uvědomění lze vysvětlit nutnost překladu či punkce výpotku, věcí, které jsou bezprostředně potřeba provést
2. vyjednat možnost, aby za pacienta hovořil a jednal někdo jiný, koho pacient deleguje. To není vzácné: pacient - "já nechci vědět, co se mnou leukemie udělá" …. lékař "mohli bychom o praktických věcech, jak zařídit co nejlépe péči pro případ zhoršení hovořit bez Vás s Vaší dcerou?"

Neinterferuje-li pacientovo odmítnutí s akutní péčí či nutným rozhodnutím, není důvod tuto pacientovu obranu lámat. Někdy (paradoxně) pomůže na odmítavé strategii ocenit alespoň něco (i když je nám nepříjemná) a věnovat se emocím, které s tím souvisí..."vidím, s jakou silou se snažíte prožívat každý den a věnovat se rodině a nehledět na nemoc"...."je obdivuhodné, kolik toho zvládáte". Můžeme se tak někdy dostat "na pacientovu stranu" a otevřít cestu k otevřenější komunikaci, když na ni dozraje čas.