Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Podle studie zveřejněné v časopise Blood Advances nebylo u pacientů s chronickou lymfocytární leukémií (CLL) pravidelné podávání imunoglobulinové substituční terapie (IgRT) spojeno se sníženým rizikem závažných infekcí vyžadujících hospitalizaci.
Jedná se o první rozsáhlou retrospektivní studii z reálné klinické praxe, která sledovala pacienty s CLL léčené imunoglobulinovou substituční terapii a která zkoumala souvislost mezi IgRT a závažnými infekcemi.
Pacienti s CLL často trpí infekcemi v důsledku imunosuprese a/nebo dysregulace. Hypogamaglobulinémie je klíčovým faktorem přispívajícím k imunosupresi u CLL a k prevenci infekcí se běžně podává IgRT, ale její přínos zůstává v tomto kontextu nejasný. Vzhledem k vysokým nákladům a variabilnímu použití v klinické praxi se jedná o kritickou otázku z politického, ekonomického i klinického hlediska. Ačkoli imunoglobuliny pravděpodobně přinášejí některým pacientům prospěch, stále existuje kritická potřeba lépe porozumět rozsahu tohoto prospěchu, tomu, kdo má největší šanci z něj těžit, a jak dlouho by tito pacienti měli léčbu dostávat.
Do této retrospektivní longitudinální studie propojených nemocničních dat bylo zahrnuto 6 217 pacientů s diagnózou CLL mezi lednem 2008 a prosincem 2022. Celkem 87,9 % pacientů nedostalo IgRT a 12,1 % bylo během sledování léčeno alespoň jednou dávkou IgRT. Výchozí charakteristiky a sledování se mezi oběma skupinami významně lišily, s výjimkou pohlaví a věku. Pacienti léčení jakoukoli IgRT byli sledováni déle než ti, kteří IgRT nedostali (průměr 6,9 vs. 4,7 roků) a měli méně komorbidit (1,5 % vs. 3,8 % s těžkým Charlson Comorbidity Index).
Během celého 14letého sledovacího období se mezi pacienty, kteří zůstali naživu, zvýšil podíl těch, kteří podstoupili imunoglobulinovou substituční terapii, a to z 2 % v prvním roce po stanovení diagnózy na 8,8 % ve 14. roce. Během této doby zemřelo 35,2 % pacientů, přičemž medián doby do úmrtí od diagnózy byl přibližně deset let. Z 753 pacientů, kteří zahájili substituční léčbu imunoglobuliny, zemřelo během sledování 45,9 %, přičemž medián přežití od první léčby byl přibližně šest let.
Navzdory rostoucímu používání imunoglobulinové substituční terapie během studie se míra závažných infekcí vyžadujících hospitalizaci zvýšila z 1,9 % na 3,9 %. Vědci také zaznamenali, že u pacientů pravidelně léčených imunoglobuliny byl výskyt infekcí během imunoglobulinové substituční terapie významně vyšší než v obdobích bez léčby (0,056 vs. 0,038 infekcí na osobu a měsíc).
Hospitalizace z důvodu infekce byla spojena se zvýšeným rizikem úmrtí, ale pravidelná IgRT nebyla spojena se sníženým výskytem hospitalizací z důvodu infekce. Infekční epizody ovlivňovaly zahájení, ukončení a obnovení IgRT. Většina pacientů, kteří pravidelně zahájili IgRT, pokračovala v léčbě po mnoho let a podíl pacientů, kteří v daném měsíci podstupovali IgRT, se v průběhu času zvyšoval. Vzhledem k rostoucímu používání a nákladům na IgRT tyto výsledky zdůrazňují potřebu vyhodnotit příčinnou souvislost mezi IgRT a infekcemi a určit, která podskupina pacientů a v jakém stadiu onemocnění může mít z léčby IgRT největší prospěch. K plnému pochopení účinnosti a nákladové efektivity IgRT u této populace pacientů je zapotřebí další výzkum, zejména randomizované kontrolované studie.
Reference: Sara Carrillo De Albornoz et al., Immunoglobulin use, survival, and infection outcomes in patients with chronic lymphocytic leukemia. Blood Adv 2025; bloodadvances.2025015867. doi: https://doi.org/10.1182/bloodadvances.2025015867
