Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Popularita tetování v posledních několika desetiletích dramaticky vzrostla. Tetovací inkousty jsou koktejly organických a anorganických barevných pigmentů spolu s prekurzory a vedlejšími produkty syntézy pigmentů a přísadami. Barevné inkousty mohou obsahovat primární aromatické aminy, černé inkousty často obsahují polycyklické aromatické uhlovodíky a kovy (tj. arsen, chrom, kobalt, olovo a nikl).
Významné množství chemikálií v tetovacím inkoustu je Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny klasifikováno jako karcinogenní.
Proces tetování vyvolává imunologickou odpověď, která způsobuje translokaci tetovacího inkoustu z místa vpichu do lymfatických uzlin. Translokace tetovací barvy se zdá být velmi účinná; odhaduje se, že 32 % injikovaného pigmentu je přemístěno po 6 týdnech, a v prběhu času to může být až 99 %. Lymfatické uzliny obsahují proliferující buňky a jsou citlivými cíli pro karcinogenní chemikálie. Přibývá důkazů, že imunologické narušení způsobené expozicí rozpouštědlům, retardantům hoření, pesticidům a barvám na vlasy hraje klíčovou roli v patogenezi maligního lymfomu.
V této studii případ-kontrola s 11 905 jedinci byly identifikovány všechny incidentní případy maligního lymfomu diagnostikovaného v letech 2007 až 2017 u jedinců ve věku 20–60 let ve švédském národním registru rakoviny. Tyto osoby pak byly porovány s kontrolní skupinou stejného pohlaví a věku, ale bez lymfomu. Expozice byla hodnocena prostřednictvím dotazníku, který se týkal životního stylu, tedy i s uvedením informace o tetování.
Prevalence tetování byla 21 % mezi případy a 18 % mezi kontrolami. Riziko lymfomu bylo nejvyšší u jedinců s méně než dvěma roky mezi prvním tetováním a rokem indexu. Riziko se snižovalo se střední dobou expozice (tři až deset let), ale opět se zvýšilo u jedinců, kteří dostali své první tetování ≥ 11 let před indexovým rokem. Nebyl nalezen žádný důkaz zvyšujícího se rizika s větší plochou celého tetovaného povrchu těla. Příčina tohoto zjištění není zatím objasněna. Může se spekulovat o tom, že tetování bez ohledu na jeho velikost vyvolává v organizmu slabou zánětlivou reakci, která může následně způsobit rozvoj malignity. Riziko spojené s expozicí tetování bylo nejvyšší u difuzního velkobuněčného B-lymfomu a folikulárního lymfomu. Nebyl zjištěn výrazný rozdíl v riziku spojeném s různými barevnými schématy navzdory zřetelným rozdílům v chemickém složení černého a barevného inkoustu.
Celosvětový výskyt maligního lymfomu má vzrůstající trend, který zůstává z velké části nevysvětlený a je naléhavé porozumět jakékoli souvislosti s paralelními trendy ve faktorech souvisejících se životním stylem. Tetováním jako rizikovým faktorem pro lymfom se dosud zabývala pouze jedna studie, která však nenašla žádné důkazy o zvýšeném riziku non-Hodgkinského lymfomu u tetovaných jedinců. Tato studie byla založena na datech shromážděných v letech 2000 až 2004, což je poměrně brzy v mainstreamingu tetování, a analýza byla pravděpodobně nedostatečná kvůli malému počtu tetovaných účastníků.
Lidé budou pravděpodobně chtít i nadále vyjadřovat svou identitu prostřednictvím tetování, a pro společnost je velmi důležité ujistit se, že je to bezpečné.
Reference: Christel Nielsen et al, Tattoos as a risk factor for malignant lymphoma: a population-based case–control study, eClinicalMedicine (2024). DOI: 10.1016/j.eclinm.2024.102649
