Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Alogenní transplantace krvetvorných buněk (allogeneic hematopoietic stem cell transplantation – alloHSCT) představuje důležitý terapeutický výkon pro léčbu celého spektra závažných chorob. Pokroky v léčbě a podpůrné péči zlepšily celkové přežití, přesto se alloHSCT i nadále vyznačuje vysokou mortalitou, nejčastěji zapříčiněnou nemocí z reakce štěpu proti hostiteli (graft-versus-host disease – GvHD).
Cílem této retrospektivní analýzy bylo zjistit, které z vybraných faktorů měly vliv na celkové přežití a rozvoj GvHD po alloHSCT od HLA-identických sourozenců. Analyzoval se věk pacienta a dárce, kompatibilita v AB0 systému, shoda pohlaví příjemce a dárce, zdroj krvetvorných buněk, čas od diagnózy do alloHSCT, typ přípravného režimu, typ profylaxe GvHD a relaps.
Do analýzy bylo zařazeno 96 pacientů (54 mužů, 42 žen), kteří podstoupili alloHSCT od HLA-identického sourozence. Medián sledování byl 64,5 měsíců (rozsah 1–218 měsíců), medián věku příjemců i dárců byl 34 let. Nejčastější indikací alloHSCT bylo maligní hematologické onemocnění.
Výsledky
Nejvyšší počet úmrtí byl v důsledku GvHD a její komplikace (n = 24; 46,2 %), následovaná relapsem (n = 18; 34,6 %). Další úmrtí byla způsobena infekcí, sekundárními malignitami a jinými příčinami.
Z 96 pacientů se u 30 vyvinula akutní GvHD a u 25 chronická GvHD.
Celkové přežití pacientů mužského pohlaví, kteří měli dárkyně ženy, bylo v porovnání s ostatními pacienty horší. Celkové přežití bylo lepší u pacientů transplantovaných do 1 roku od stanovení diagnózy ve srovnání s pacienty transplantovanými po 1 roce.
Žádný z faktorů neměl statisticky významný vliv na akutní GvHD, chronickou GvHD a celkově na GvHD.
Závěr
Autoři této práce analyzovali, které faktory významně ovlivňují celkové přežití a rozvoj GvHD po alloHSCT v souboru pacientů, kde dárci byli HLA-identičtí sourozenci. Potvrdili, že neshoda pohlaví, kdy dárcem je žena a příjemcem muž, statisticky významně negativně ovlivňuje celkové přežití po alloHSCT. Celkové přežití bylo v souboru pacientů rovněž signifikantně zkráceno, pokud byl interval od stanovení diagnózy do provedení alloHSCT delší než jeden rok. Individualizovaný přístup v procesu výběru vhodného dárce, se zohledněním všech známých rizik na straně pacienta i dárce, má potenciál zlepšit výsledky alloHSCT. Další snížení komplikací a mortality vyžaduje cílenou léčbu a vývoj algoritmů dlouhodobé péče přizpůsobených individuálním rizikovým faktorům pacienta.
Reference: Homolová M. a kol., Faktory ovplyvňujúce prežívanie pacientov a vývoj GvHD po alogénnej transplantácii krvotvorných buniek od HLA-identických súrodencov – skúsenosť jedného centra, Klin Onkol 2024; 37(2): 118–125, DOI: 10.48095/ccko2024118.
