Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Chronická lymfocytární leukémie (CLL) je nejčastějším typem leukémie v zemích západního světa. V České republice se jedná o druhou nejčastější hematologickou malignitu dospělých osob; každý rok je diagnostikováno zhruba 600 nových případů.2
Ve snaze rozšířit terapeutické možnosti a zlepšit prognózu pacientů s CLL jsou od roku 2000 zkoumány a aplikovány nové léčebné režimy, mezi které se řadí i kombinace fludarabinu, cyklofosfamidu a rituximabu (FCR). Používání nových léčebných možností však vyvolává obavy z většího rizika sekundárních malignit, a to jak v důsledku účinku léčby, tak i delšího celkového přežití.
Dosud publikované studie u pacientů s CLL léčených režimem FCR uvádějí převážně zvýšené riziko melanomu a nemelanomového karcinomu kůže, akutní myeloblastové leukémie a myelodysplastického syndromu. Zvýšené riziko rozvoje sekundární malignity však bylo pozorováno i v případě dalších malignit, například u karcinomu prsu, prostaty, plic, GIT nebo hlavy a krku. Literární důkazy o výskytu sekundárních malignit u těchto pacientů jsou omezené. Autoři této práce nenašli žádnou registrovanou aktivní prospektivní studii o dlouhodobých komplikacích léčby CLL.
Tato studie, která probíhala v Česku, Maďarsku a Polsku, je první rozsáhlou mezinárodní, neintervenční, retrospektivní studií, která hodnotila výskyt sekundárních malignit u pacientů s CLL při léčbě režimem FCR. Primárním cílem studie bylo zhodnocení epidemiologických dat a přežití pacientů s CLL se sekundárními malignitami, zejména se zaměřením na akutní myeloblastovou leukémii, myelodysplastický syndrom a nemelanomový karcinom kůže. Sekundárním cílem byla identifikace klíčových prognostických faktorů spojených s rozvojem sekundárních malignit. Dále byly analyzovány rozdíly mezi populacemi pacientů, zdravotnickým prostředím a způsoby léčby ve střední Evropě.
Z celkové populace 25 814 nově diagnostikovaných pacientů s CLL bylo mezi lety 2004 a 2016 pro CLL léčeno 10 312 (39,9 %) pacientů. Léčbu režimem FCR v 1. linii podstoupilo 1 986 (19,3 %) pacientů a 779 (7,6 %) pacientů dostalo FCR v dalších liniích léčby. Počet nově diagnostikovaných pacientů byl v průběhu let stabilní a výrazně se neměnil, roční mortalita se pohybovala v rozmezí 5,9–9,3 %.
Výsledky
V průběhu studie došlo k rozvoji sekundárních malignit u 33,7 % léčených pacientů. Míra jejich výskytu se u léčené populace signifikantně lišila napříč jednotlivými zeměmi. Na základě odhadů jednotlivých zemí se pravděpodobnost rozvoje sekundární malignity do 4 let od zahájení léčby režimem FCR v 1. linii pohybovala mezi 28,0 % a 36,8 %.
Mezi klíčové prognostické faktory rozvoje sekundární malignity u pacientů s CLL patřil věk při stanovení diagnózy, mužské pohlaví, předchozí malignita v anamnéze a terapie CLL. Léčebný režim FCR byl statisticky signifikantním (p < 0,001) prognostickým faktorem pro zvýšení rizika sekundární malignity s poměrem rizik (HR) v rozmezí 1,46–1,60.
V celkové studijní populaci nemocných s CLL byla nejčastější sekundární malignitou leukémie (11 %), dále nehodgkinský lymfom (10,8 %), nemelanomový karcinom kůže (3,8 %), mnohočetný myelom (2,2 %) a malignity tlustého střeva, sigmatu a rekta (1,5 %). Podobné výsledky v pořadí malignit a jejich prevalence byly v léčené skupině pacientů s CLL.
Závěr
Ve všech třech státech, v kterých studie probíhala, bylo zjištěno zvýšené riziko sekundárních malignit u pacientů s CLL při léčbě režimem FCR. Autoři studie dospěli k závěru, že sekundární malignity u pacientů s CLL jsou podceňovaným rizikem a zátěží pro pacienty, pečovatele a zdravotnický systém.
Zdroj:
1. Kósa F. et al., Secondary malignancies and survival of FCR-treated patients with chronic lymphocytic leukemia in Central Europe, Cancer Medicine. 2022; 00:1–11,
doi: 10.1002/cam4.5033
2. https://www.tribune.cz/archiv/akalabrutinib-dalsi-po-krok-v-lecbe-cll/
