Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Mnohočetný myelom (MM) je klonální lymfoproliferativní onemocnění charakterizované zvýšeným počtem plasmocytů v kostní dřeni a značnou klinickou i genetickou heterogenitou. Pacienty lze i přes tuto různorodost rozdělit podle primární genetické změny do dvou hlavních skupin, které se liší prognózou: hyperdiploidní (zmnožení počtu chromosomů, především lichých) a s přestavbou genu IGH.
První skupina má relativně příznivou prognózu, u druhé riziko závisí na konkrétním partnerovi translokace.
Pro upřesnění prognózy a predikci odpovědi na léčbu jsou v rámci rutinní diagnostiky MM prováděny mimo jiné vyšetření metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Základní panel zjišťuje aberace oblastí 1p/1q, 13q, 17p a genu IGH, následně se dle výsledku IGH došetřuje hyperdiploidie chromosomů 5, 9 a 15 nebo translokace t(4;14), t(11;14), t(14;16), t(6;14) a t(14;20). V běžné praxi nevyšetřované aberace genů IGL, IGK a MYC mají dle novějších prací negativní prognostický význam, a vzhledem k jejich častému výskytu i u pacientů s hyperdiploidií můžou jejich aberace ovlivnit původní zařazení pacienta do skupiny s příznivější prognózou.
Retrospektivně bylo vyšetřeno 77 vzorků separovaných plasmocytů od IGH negativních pacientů s nově diagnostikovaným MM. Metodou FISH byly vyšetřeny fúze, přestavby a početní změny genů MYC, IGL a IGK.
Výsledky
V kohortě 77 převážně mužských pacientů (53 %) a mediánem věku v době diagnózy 68 let byla většina (61 %) zařazena do kategorie R-ISS II dle stádia onemocnění. Progrese nastala celkem u 45/77 (58 %) pacientů (celková doba do progrese PFS průměrně 17,3 měsíce), průměrné celkové přežití OS bylo 26 měsíců. U 74/77 pacientů byla detekovaná hyperdiploidie, přičemž v 77 % případů byla asociována s aberacemi v genech IGL, IGK a MYC. Tyto aberace zahrnovaly vznik fúzních genů (IGL::MYC 7/77, IGK::MYC 1/77), disrupce (MYC 16/77, IGL 10/77, IGK 1/77), zmnožení intaktního genu (MYC 20/77, IGK 11/77, IGL 2/77), amplifikace (MYC 1/77) a ztráty jedné kopie genu (IGL 15/77, MYC 2/77). U 51 % pacientů byly zaznamenány aberace více genů současně. Vliv na průběh onemocnění a celkové přežití měly z hlediska statistiky aberace genu MYC: byl pozorován statisticky významně nižší medián PFS (14 vs. 28 měsíců, p=0,033) oproti pacientům bez aberací v tomto genu, podobně byl zjištěn i rozdíl mezi OS těchto skupin (u OS ale krátká doba sledování a pouze 20 % zesnulých pacientů).
Závěr
Tato práce přinesla přehled aberací v genech IGL, IGK a MYC u pacientů s MM a přiblížila jejich význam v kontextu klinického obrazu onemocnění. Nejčastěji byly pozorovány aberace v genu MYC a jejich přítomnost měla negativní vliv na dobu do progrese i celkové přežití pacientů s těmito změnami. Do budoucna by bylo vhodné tato zjištění dále ověřit, aby mohlo dojít k celkové revizi nebo jejich implementaci do stávajících prognostických systémů. Hledání prognosticky významných aberací je u MM důležité také z hlediska vývoje cílené a personalizované terapie.
Reference: Bohúnová M. a kol., Retrospektivní vyšetření přestaveb genů IGL, IGK a MYC u pacientů s mnohočetným myelomem, abstrakt posteru, 57. Výroční cytogenomická konference, 5.–6. 9. 2024, Brno
