Autor: MUDr. Vlasta Raušová
Transplantace hematopoetických kmenových buněk (HCT) je zavedenou, potenciálně léčebnou metodou pro celou řadu hematologických i nehematologických onemocnění. Počet provedených HCT se v průběhu let neustále zvyšuje, v roce 2019 bylo v Evropě uskutečněno 48 500 transplantačních výkonů. Vzhledem ke zlepšování míry přežití se skupina osob, které HCT dlouhodobě přežívají, stále rozrůstá. Očekává se, že do roku 2030 dosáhne počet osob přeživších HCT na celém světě přibližně 1,5 milionu.
I když je primární onemocnění vyléčeno nebo pod kontrolou, osoby, které přežily HCT, jsou náchylné k celoživotním zdravotním problémům souvisejícím s předchozí léčbou. Dlouhodobé nebo pozdní účinky na zdraví, které se objevují více než 2 roky po transplantaci, zahrnují celou řadu nežádoucích účinků. Jedná se například o kardiovaskulární komplikace, metabolický syndrom, plicní a neurologická onemocnění, poruchy imunity, sekundární malignity, fyzická omezení a zhoršenou psychickou výkonnost včetně kognitivních poruch. Tyto pozdní účinky se mohou objevit roky nebo dokonce desetiletí po transplantaci a mohou mít zásadní negativní dopad na kvalitu života.
K rozlišení mezi problémy souvisejícími s transplantací a problémy souvisejícími s věkem je důležitý dobře definovaný a reprezentativní srovnávací vzorek. Ten byl také základem pro výzkum, zda mají osoby přeživší HCT větší kognitivní problémy, než se očekává na základě jejich věku, pohlaví a úrovně vzdělání. Faktory přispívající ke kognitivním problémům po HCT nejsou dobře známy, ale může se jednat o únavu, úzkost a depresivní příznaky.
Cílem této studie proto bylo (1) kvantifikovat prevalenci kognitivních poruch u pacientů léčených HCT, kteří přežili alespoň 2 roky, a porovnat je s odpovídající referenční skupinou reprezentující obecnou populaci; (2) identifikovat potenciální determinanty (zdravotní charakteristiky, psychologické faktory a faktory životního stylu) kognitivních funkcí ve skupině přeživších HCT; a (3) identifikovat potenciální klinické determinanty rozdílů v kognitivních funkcích mezi přeživšími HCT, jako je léčebný režim a doba, která uplynula od léčby.
Do studie MOSA (Maastricht Observational study of late effects after Stem cell transplantation) bylo zařazeno celkem 123 osob, které přežily HCT. U 8 z nich chybělo skóre kognitivních funkcí, což vedlo ke konečnému vzorku 115 osob přeživších HCT, které byly zahrnuty do hlavních analýz. Kognitivní výkonnost byla hodnocena pomocí neuropsychologických testů rozdělených do 3 kognitivních domén: paměť, rychlost zpracování informací a výkonná funkce a pozornost. Celkové kognitivní skóre bylo vypočteno jako průměr skóre jednotlivých domén.
U většiny přeživších HCT byly diagnostikovány lymfoidní malignity (35 %), mnohočetný myelom (24 %) a akutní leukémie (22 %). Autologní HCT bylo léčeno 64 % osob. Průměrný věk v době transplantace byl 50,2 let a průměrný počet let přežití byl 8,7 let. Průměrný věk byl 58 let u přeživších HCT a 59 let v referenční skupině; 56,5 % přeživších HCT mužů oproti 55,3 % v referenční skupině; a 36,5 % přeživších HCT s nízkým vzděláním oproti 35,3 % v referenční skupině, 29,6 % oproti 30,1 % se středním vzděláním a 33,9 % oproti 34,6 % s vysokoškolským vzděláním.
Tato studie z jednoho centra přesvědčivě dokládá horší kognitivní funkce u osob, které přežily HCT, a to ve všech třech kognitivních oblastech: paměť, rychlost zpracování informací a výkonná funkce a pozornost. Osoby, které přežily HCT, měly významně horší celkové skóre kognitivních funkcí a nižší skóre ve všech třech kognitivních doménách ve srovnání s referenční skupinou. Prevalence kognitivní dysfunkce byla 34,8 % u přeživších HCT a 21,3 % v referenční skupině (p = 0,002). Po úpravě podle věku, pohlaví a úrovně vzdělání měli jedinci přeživší HCT horší celkové kognitivní skóre (b = −0,35; 95 % CI, -0,55 až -0,16; p < 0,001), což znamená o 9,0 let vyšší kognitivní věk.
Výsledky studie jsou v souladu s předchozími studiemi, které naznačují, že u osob, které přežily HCT, je často pozorována neurokognitivní dysfunkce. Nicméně hlavní předností této studie je použití velké referenční skupiny odpovídajícího věku, pohlaví a úrovně vzdělání, reprezentující obecnou populaci. To umožňuje přímé srovnání prokazující, že přeživší HCT mají vůči svému chronologickému věku o devět let rychlejší kognitivní stárnutí. Další silnou stránkou je rozsáhlý fenotypizační přístup u osob, které dlouhodobě přežily HCT, s hodnocením důležitých zavádějících faktorů a použití stručných, dobře známých a validovaných neuropsychologických testů pro hodnocení kognitivních schopností ve více oblastech.
Ačkoli intervence v případě neurokognitivní dysfunkce jsou stále předmětem zkoumání, získání představy o rozsahu kognitivních problémů po HCT může být vodítkem pro budoucí výzkum, který pomůže pacientům přeživším HCT dosáhnout co nejlepších kognitivních výsledků, každodenního fungování a kvality života.
Reference: Wauben B. et al., Cognitive Functioning in Survivors of Hematopoietic Stem Cell Transplantation Compared With a Matched General Population Sample—The Maastricht
Observational Study of Late Effects After Stem Cell trAnsplantation Study, Transplantation and Cellular Therapy 29 (2023) 468.e1-468.e8
